Ačkoliv se hodně mluví o tom, že současný růst zejména amerických akcií je poněkud přehnaný, nemusí tomu tak nutně být. Záleží na úhlu pohledu.
Nejsme tabulka v Excelu. Jsme lidé. S mnoha chybami a emocemi. Máme tendenci posuzovat bohatství podle toho, co vidíme – auta, domy, dovolené, fotky na Instagramu. I o tom je jedna z nových knih.
V únoru na akciových trzích opět převážil výrazný růst. Podpořila ho odolnost světové, zejména americké ekonomiky vůči restriktivní politice centrálních bank s výhledem hladkého přistání i trvající euforie investorů ve prospěch největších gigantů profitujících z rozvoje umělé inteligence. Bonitní dluhopisy naopak ztratily při nezanedbatelném růstu výnosů do splatnosti, když mírně zesílily proinflační signály a Fed i ECB naznačily neochotu zahájit snižování úrokových sazeb v příštích dvou měsících. Japonský jen oslabil vůči ostatním světovým měnám.
Evropské akcie jsou již nějakou dobu ve stínu těch amerických. Ačkoliv se zdá, že Evropu zasáhne očekávaná recese silněji než USA, neznamená to nutně, že by se evropským akciím nedařilo. Záleží na úhlu pohledu
Ekonomika a akciové trhy jsou samozřejmě propojené. Proto je jistě dobrou zprávou, že MMF zlepšil výhled růstu globální ekonomiky. Určité obavy ale mohou plynout například z toho, že diverzifikace některých indexů není v poslední době zrovna ideální.
Americká ekonomika dosahovala po finanční krizi v průměru o dost rychlejšího tempa růstu HDP než evropská nebo japonská. Akciový trh USA navíc zaznamenal dlouhodobý náskok proti zbytku vyspělého i rozvíjejícího se světa. Má Amerika šanci udržet se na ekonomickém a investičním výsluní i nadále, nebo pro ni vznikají nová rizika schopná vyvolat sestup?
Na akciových trzích USA a Evropy převážil mírný růst v lokálních měnách, zatímco silně zhodnotily japonské akcie, ale spadly čínské. Státní dluhopisy USA a zemí eurozóny lehce cenově ztratily, ropa podražila a dolar posílil. Do vývoje promluvil docela příznivý rozjezd výsledkové sezóny, stejně jako rétorický ústup centrálních bank Fed, ECB a BoE od výhledu brzkého snižování úrokových sazeb. Dílčí negativní faktory představovaly úpadek čínské realitní společnosti Evergrande a útoky na obchodní lodě v Rudém moři.
Ačkoliv inflace v řadě zemí klesá, nachází se zároveň stále poměrně daleko od 2% cíle, který většina centrálních bank uplaťnuje. Existují zde ale samozřejmě rozdíly, stejně jako jsou rozdíly v tom, jak se daří jednotlivým ekonomikám zemí eurozóny.
Ekonomická transformace 90. let se s námi „táhne“ dodnes. Pro řadu lidí je od té doby slovo „fond“ spojené s tunelem a politici se dodnes dohadují, kdo za co mohl, či co bylo uděláno dobře.
Letošní ekonomický a investiční výhled závisí mj. na setrvačnosti, s jakou se udrží pozitivní trendy pro hlavní třídy aktiv z roku 2023 a nakolik je podpoří uvolňování dosud utažené politiky centrálních bank. Navzdory různým rizikům existuje solidní naděje, že nejvýznamnější akciové i dluhopisové indexy opět dosáhnou kladné výkonnosti.
