Od Megarského dekretu po globální embarga: Historie a současnost obchodních válek
Ekonomické sankce představují jeden z klíčových nástrojů mezinárodní politiky. Fungují jako „válka beze zbraní“ a jejich dopady mohou být stejně zásadní jako u ozbrojených konfliktů. Od starověkých embarg, jako byl Megarský dekret aténského státníka Perikla, až po soudobá opatření během válečných krizí, například na Ukrajině či Blízkém východě, se sankce ukázaly jako mocný prostředek k ovlivňování globálního dění. Ne vždy ale fungovaly tak, jak měly.
Ekonomické sankce mají v podstatě podobnou funkci jako válečné konflikty. Jsou jakousi válkou beze zbraní, ovšem jejich důsledky mohou být značné. V dnešní době se právě v souvislosti s válečnými konflikty (ať již se jedná o konflikt na Ukrajině nebo na Blízkém Východě) setkáváme téměř stále s pojmy ekonomické sankce či blokáda dodávek zboží a služeb, embargo a další.
Nejrůznější sankce již existovaly dávno v historii. Za jedny z prvních předchůdců sankcí může být považováno ekonomické embargo zavedené v Aténách starořeckým státníkem Periklem na město Megara, známé jako Megarský dekret. Toto embargo v roce 434 před naším letopočtem (období začátku Peloponéských válek) vyloučilo všechny obchodníky z Megary z obchodování s Aténami, jejich lodě také musely opustit aténské přístavy. Embargo mělo především politické důvody, Megara totiž byla spojencem Sparty.
Novodobé ekonomické sankce mají svůj počátek v období první světové války. Tehdy země, které tvořily Dohodu, kontrolovaly a zabavovaly zboží, potraviny, ale také energie a informace, které proudily do zemí nepřítele. Do té doby neměl tento, ve své době velmi dobře propracovaný systém, na světě obdobu.
Prezident USA Woodrow Wilson dokonce označil systém sankcí za mocnější než samotnou světovou válku. Sankce by totiž dokázaly paralyzovat kterýkoliv stát na světě, který byl závislý na globálním obchodu.
Jako příklad lze uvést dovoz manganu, nutného pro výrobu oceli. Ten byl importován do německých závodů Krupp z Brazílie. Na celém dodavatelském řetězci participovalo různou formou šest států: jednalo se o účast brazilské vlády, britského pojištění, norské dopravní společnosti, holandského drážního přepravce nebo německé banky, která zajišťovala financování.
Samotná Velká Británie v předválečném období kontrolovala 70 % telegrafních sítí, ovládala pohyb zboží, energií, informací, ale formou svých pověstných bank také pohyb peněz (v té době přes britské banky proudila více jak polovina světového obchodu). To všechno dávalo Velké Británii možnost vést, právě formou sankcí, velmi efektivní ekonomickou blokádu.
Se samotným systémem sankcí přišla Společnost národů po první světové válce, která tak chtěla předcházet dalším válečným konfliktům formou principu kolektivní bezpečnosti, omezení zbrojení.
Pokračování článku je dostupné pro předplatitele
Odemkněte si exkluzivní obsah webu FOND SHOP
- Aktuální a srozumitelné informace z oblasti investování a finančního plánování.
- Neomezený přístup k obsahu webu, včetně archivních a prémiových článků.
- Autentický zdroj rad, tipů a know-how pro úspěšné investiční rozhodování.
FOND SHOP newsletter
Souhrn toho nejdůležitějšího ze světa investování, finančních trhů, investičních instrumentů a sofistikovaného finančního plánování.
Přihlaste se k odběru newsletteru a mějte přehled o čem píše FOND SHOP.
