Mýty o investování: Proč se vyplatí ignorovat "žhavé tipy"

Psal se leden 1994 a časopis Harvard Magazine upozorňoval, že ne všechny vědecké ceny honorují převratné objevy nebo originální teorie. Některé z nich prostě „oslavují výsledky na opačném konci spektra“. Jakkoliv předávání tzv. Ig Nobelových cen, udělovaných v různých oborech na Harvardově univerzitě, doprovází formální oblečení a proslovy laureátů, o prestižní cenu nejde. Právě naopak.

V ekonomii tuto cenu v roce 1993 za „vytrvalé přesvědčování světa a sebe o něčem, co zřejmé není“ získal Ravi Batra, akademik texaské soukromé univerzity. Jeho bestseller „The Great Depression of 1990“ předpovídal a datoval celosvětový ekonomický kolaps, který ovšem nenastal. 

Víra v cykličnost 

Důsledkem rostoucí koncentrace bohatství má být podle Batry křehkost bankovního systému. Přidá-li se rozsáhlá spekulativní horečka, má jít o předzvěst blížícího se krachu, ekonomické deprese. Historie totiž prý následuje jisté vzory, které mohou být použity k předpovědi budoucího dění. K vysvětlení oněch vzorů Batra použil vymezení několika typů cyklů – sociálních, úvěrových a cyklů měnící se míry regulace. Co se týká cyklů sociálních; éra pracujících, opírající se o fyzickou práci, prý bývá střídána érou válečníků a dobývání, a ta érou vzdělanců.

Jako poslední v pořadí nastupuje éra obchodníků, charakteristická koncentrací bohatství. Vše pak má podle vyslovené teorie kulminovat v podobě sociální revoluce. Další z Batrou rozlišovaných cyklů se zaměřuje na úvěrování, tedy změny množství peněz a úvěrů a proměňující se dluhovou zátěží, respektive inflačním vývojem. Batra to označuje za cyklus inflační, cenová inflace je střídána deflací, atd. Na pozadí toho všeho pak stojí cyklus regulace, s tím ,jak se mění množství peněz a inflace, se proměňuje i míra regulace. Batra vyslovujíce tyto teorie, v 80. letech troubil na poplach a komunikoval výzvy typu „zachraň se, kdo můžeš!“.

Ceny nemovitostí, které lidé vlastní, „pravděpodobně v roce 1990 prudce klesnou“ – nejlepší bude „do konce roku 1989 rezidenční nemovitost prodat“. Tip jako hrom, lepším místem pro investice snad měly být akcie, tedy při vyhnutí se odvětvím, která mohou být zraněna ekonomickou depresí.

A pokud nakupovat akcie, pak se spíše kvůli minimalizaci rizika opírat o opce. To, že lze v případě kolapsu očekávat problémy s neplněním souvisejících závazků, už v doporučení nezaznívalo. 

Noemova archa

V Batrově knize byla strategie ochrany, tedy toho, jak by se lidé měli chránit, propracována hlouběji. Zvýšení úspor neuškodí, třetinu je vhodné držet na bankovním účtu, třetinu v bankovním sejfu a třetinu doma. Zvolená investiční strategie pak má dávat šanci na návratnost, nicméně klíčem k přežití deprese má být likvidita. Lidé měli opustit dosavadní představy o investování, zajištění se na penzi, ochránit a zachránit se.

Bylo-li možné očekávat nízké riziko přetrvávající inflace, dluhopisy měly být nepřehlédnutelnými aktivy. U dluhopisů je prý nutné dávat pozor na možný budoucí pokles úrokových sazeb, který znamená podkopání potenciálu zhodnocení. O tom jak existence rozdílu mezi reálnými a nominálními sazbami výsledek investic s pevným výnosem ovlivňuje, není v Batrově knize ani zmínka. Podobně chybí připomenutí, že v ekonomickém útlumu rapidně narůstá kreditní riziko.

Zlato či stříbro sice představuje zajištění proti kalamitě a inflaci, ale vzhledem k dezinflaci nebo deflaci Batra drahokov jako spekulativní investici zamítal. Na straně druhé drahokov představuje neopomenutelné „pojištění proti finančnímu kolapsu“.

Uvažovat o jakémkoliv investování by v Batrově koncepci ale neměl každý, nejprve si to chce dát stranou sumu tvořící „pojištění přežití“. V případě čtyřčlenné rodiny mělo jít o hotovostní rezervu ve výši 44 tis. USD, v dnešní kupní síle asi dva miliony korun. Kdo měl kapitál nižší než tato suma, neměl investiční rizika vůbec podstupovat. 

Mediální humbuk 

Média a mediální pozornost má ve světě investic zvláštní postavení. Středem pozornosti jsou témata, která veřejnost oslovují a zajímají.

Ženy investorky – lépe investují, ale méně si věří

Jakkoliv se poskytovatelé zpravodajství mající impakt snaží vystupovat z pozice nezávislých komentátorů dění, stávají se nedílnou součástí dění a ovlivňování trhu. Právě proroctví krachu bývá poutavým tématem.

Příkladem budiž výše uvedené Batrovo proroctví vyslovené v roce 1985 – cykličnost a hodnoty ekonomických proměnných, jako je množství peněz, inflace, nezaměstnanost a míra regulace měly být indicií nutnosti změnit investiční strategii. 

Měl být správný čas na to „imple-mentovat program k ochraně vašich aktiv a připravit se na krizi právě vyvstávající“. Jakkoliv úvahy, jak a proč by měla globální deprese nastoupit, vyznívaly logicky a promyšleně, vývoj šel jinou cestou.

Několik dnů před propadem akciového trhu v roce 1987 byla v USA v celostátním zpravodajském pořadu Batrou shrnována prognóza krachu, který se „rozšíří napříč celým světem“. Jak později upozornil specialista na spekulační horečky Robert Shiller, právě takové prohlášení, zveřejněné uznávaným pořadem, mohlo přispět k atmosféře nejistoty – jakkoli může být odvážné označovat to za příčinu poklesu trhu, příčinnou souvislost to vzbuzuje.

I v předmluvě vydání knihy „Velká deprese 1990“ z roku 1988 Batra opakuje indicie predikovaného kolapsu. Vysvětluje, že propad akcií v roce 1987 byl jen slabým odvarem, a že reálný krach povede k dominovému efektu kulminujícím globální depresí.

Tato pak prý vlivem rychlosti elektronických médií nastoupí simultánně napříč světem. Vady na kráse celá prognóza z vědeckého pohledu nepochybně měla, žádná nejistota odhadu, žádná hladina významnosti, žádné alternativní scénáře. I tak vzbuzovala velkou pozornost a zájem.

Kaskáda pozornosti

Jakkoliv mohly být Batrovy úvahy někým považovány za podnětné, historie se vydala svou cestou. Budoucnost nikdo nezná, chybují i největší autority.

Irving Fisher, významný akademik, proslul v roce 1929 svým prohlášením vysloveným těsně před vrcholem přepjatého předražení akcií. Sebevědomě deklaroval, jak akcie dosáhly setrvale udržitelných výšin, čehosi, „co vypadá jako setrvalá náhorní plošina.“

Víra může odradit od spekulace na pokles, nebo naopak takovou spekulaci podnítit. Leccos naznačuje, že média k šíření ovlivňujících nálad přispívají. V dobách, kdy je vše zalito sluncem, jsou šířeny titulky popisující úspěchy – každý den nové rekordy a mety, uchvacující zprávy o ziscích a výnosech. Namísto realismu a zasazení věci do souvislostí a kontextu tak může dojít k vychýlení ve směru neopodstatněného optimismu. Když se naopak nedaří a nastávají poklesy, média podléhají ponurým náladám a šíří pesimismus.

Shiller v této souvislosti vyslovuje hypotézu „kaskády veřejné pozornosti“. Zprávy fungují jako „spouštěcí mechanismy řetězce událostí, které zásadně mění pohled veřejnosti na akciový trh“.

Zájem médií může vyvolávat pozornost a vést investiční publikum a burzovní hráče, aby se začali zabývat zprávami, které by jindy a jinak zapadly. 

V realitě pak některé skutečnosti, dříve ignorované a vnímané jako bezvýznamné, ve světle mimořádných zpráv dostávají nový význam, kontext a smysl.

Investiční doporučení

Zůstaňme u Spojených států a akciových trhů osmdesátých let minulého století. Nepřehlédnutelnou osobou, dodávající investiční doporučení a tipy, byl Joseph Granvill, publicista a osnovatel investičních seminářů realizovaných v duchu estrádních show. Když tento tržní prognostik promluvil, široká veřejnost naslouchala. Granvill týdně predikoval, kterým směrem se index DJIA pohne. Trh měl být přílivem a akcie loděmi tímto přílivem přemísťované, a díky následování tipů mělo být možné na tom vydělávat.

Roční předplatné Granvillova týdenního zpravodaje mělo přes 13 tisíc předplatitelů, a to i přes vysokou cenu, odpovídající dnešním 15 tisícům korun. Telegrafický varovný systém nabízený za dvojnásobnou cenu si předplatilo přes tisíc zájemců.

V dubnu 1980 bylo vysláno doporučení na „100 % long“. Když burza otevřela, nákupní objednávky se jen hrnuly. Kurzy skutečně povyskočily a trh uzavřel o 30 bodů výš.

Naopak v roce 1981 těsně před poklesem DJIA byly předplatitelé informování, aby prodali. Trh skutečně propadl. Jakkoli na konci 70. let Granvill odhadl medvědí trh a v roce 2000 implozi technologických titulů, promeškal další velké obraty, jako byl začátek býčího trhu v roce 1982.

V roce 1982 si v Žurnálu portfolio managementu trojice akademiků položila otázku „Může Joe Granvill časovat trh?“ (Baesel et al). V závěru článku opírajícího se o statistický rozbor (krátkého!) tříletého  období došli autoři k závěru: „netvrdíme, že Granvill nemá schopnost předpovědět vývoj DJIA“. Hodnocení kvality prognóz vyznívalo příznivě, jenže vyslovené závěry ovlivnil výběr krátkého vzorkového období.

Delší vzorek ukazuje, že celkový výkon vyslovených doporučení byl v porovnání s průměrem „velmi špatný“. Mark Hulbert, editor časopisu „The Hulbert Financial Digest“ zpětně vyhodnotil, že v průběhu dvaceti let Granvillovy tipy znamenaly anualizovanou ztrátu 0,5 procenta ročně. V porovnání s více než 10 procenty růstu v případě obecného akciového indexu je to úplná bída.

Stříhání zajíců

Pokročme nyní od těch, kteří tipy a zprávy z burzy v nějaké formě zpeněžují k těm, kteří jsou na krocích a chování investičního publika přímo zainteresováni. Ptát se brokera, zda koupit tu či jinou akcii je stejné, jako se ptát prodavače melounů, zda jsou sladké. Je zřejmé, že čím více klienti obchodují, tím více tržeb plynoucích z poplatků k makléřům plyne. V zájmu sell-side je tak posilovat nutkání sledovat kurzový vývoj, a na nastalé změny často reagovat.

Klient, který papíry koupí a několik let je drží, není z tohoto pohledu obchodně příliš přitažlivý. Zajímaví jsou naopak ti, kteří často a hodně (ale na svůj úkor, zbytečně) obchodují – tedy tradeři a krátkodobí spekulanti. Nemělo by být překvapením, že právě směrem, který podněcuje časté obchodování a častou obměnu portfolia, jsou zaměřeny prodejní stranou poskytované komentáře, doporučení, zprávy a sdělované novinky.

Už André Kostolany legendární a velmi úspěšný investor, původem z Maďarska ale většinu života žijící v Paříži a Německu, varoval investory a spekulanty:

Tipy, co dostaneš jako dárek, jsou reklama k získání kupujících na papíry, které chce nějaká skupina, syndikát nebo finanční instituce prodat veřejnosti.

Scénář může být třeba takový, že se někdo chce zbavit velkého balíku jedněch papírů a naopak koupit balík papírů jiných. Neeticky postupující brokerské firmy pak mohou doporučovat tisícům drobných klientů nákup právě těch akcií, které chce velký klient prodat. Naopak doporučováním prodeje těch papírů, které někdo chce akumulovat, má ovlivnit nabídku.

Jde o to „utáhnout veřejnost na jisté papíry, šířit je tiskem, propagandou, z úst do úst, a skrz stále výš manipulované ceny příznivou náladu na takový papír, aby veřejnost zabrala“.

Zatímco ve staré Vídni se tomu prý říkávalo „stříhání zajíců“, v Česku se uchytilo úsloví o „oškubávání hejlů“. Jakkoli může tento pohled vyznívat cynicky, investiční analýzy a vydávaná doporučení vznikající pod taktovkou prodejní strany jsou v principu zaměřeny tak, aby naplňovaly sledované cíle. Motto „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej“ a pořekadlo „Každá liška svůj ocas chválí“ prostě platí i v investičním světě.