Jak to chodí na burzách aneb Graham vs. Kostolany

Oběma by už bylo více než sto let. Mluvíme o dvou publicistech, ve světě investic považovaných za duchovní učitele. Jakkoli se burzy a finanční trhy, instrumenty, praktiky a strategie od doby prvního vydání jejich knih proměnily, jimi prezentované pohledy a úvahy jsou nadčasové. 

Graham a Kostolany 

Prvním guru je Benjamin Graham (1894-1976). Česká Wikipedie ho vyzdvihuje jako autora v investorských kruzích respektované knihy „Inteligentní investor“. V anglické mutaci internetové encyklopedie se lze dozvědět více: byl to otec hodnotového investování, průkopník investiční filozofie minimálního dluhu, přístupu kup a drž, fundamentální analýzy, koncentrované diverzifikace, nákupů v rámci bezpečnostního polštáře a kontrariánského myšlení.

To André Kostolany (1906-1999) je  v otevřené internetové encyklopedii popsán jako autor řady knih publikovaných v mnoha jazycích a „odborník na akciový trh“. „Kostolanyho burzovní seminář pro kapitálové investory a spekulanty“, kniha poprvé vydaná v roce 1986, umožňuje člověku vstupujícího do světa investování začít chápat tajemný svět burzovnictví. Výklad formou otázek a odpovědí postupuje od jednoduššího ke složitějšímu – začíná tím, co je burza, co jsou cenné papíry a jaké druhy papírů existují, jaká je role akciového kapitálu, burzovního publika atd. 

Výklad obou guru je věnován tomu, jak to na burzách a finančních trzích chodí a chodilo – jak burzovní dění ovlivňují média a změna nálad, jak na ceny aktiv dopadá množství peněz a úvěrů, jak burzovní vývoj usměrňují úrokové sazby, psychologie a zisky společností, atd.

Oba autoři nabízí nadčasové povídání plné myšlenek a úvah točících se kolem burzy jako středobodu finančních trhů a finančních instrumentů, jako jsou dluhopisy a akcie. Zatímco Graham rozlišuje opatrné a podnikavé investory, Kostolany hovoří zejména o hráčích a spekulantech (tabulky 1 a 2)

Opatrní a odvážní 

Grahamův pohled na investování se opírá o rozlišování dvou typů investorů – investora „opatrného“ a investora „podnikavého“. Investor opatrný, pasivní, pak má klást důraz na to, aby se vyvaroval chyb nebo ztrát při minimálních starostech a obavách. V doporučeních pro opatrného investora zaznívá bezpečnost investice, jednoduchost výběru a příslib průměrných výsledků.

Na straně druhé investor podnikavý, odvážný či iniciativní, bude ochoten se výběru cenných papírů, resp. fondů, věnovat aktivně. Za vynaložené úsilí, čas, energii a pozornost bude vyžadovat kompenzaci. Prostě něco za něco, je tu riziko, rozpoznat a využít příležitost také není jednoduché.

Zatímco investor opatrný má finanční investice „rozdělit mezi vysoce kvalitní obligace a prvotřídní kmenové akcie“, investor odvážný může využít svého umu k hledání možností k vyšším výnosům. Pokud by se třeba za „výhodných podmínek“ (ve slevě) daly pořídit cenné papíry, jako jsou zahraniční dluhopisy, normální prioritní akcie a druhořadné běžné akcie, mohl by to být zdroj vyšších výnosů.

Zatímco Graham říká, že pro úspěch takových investic je zapotřebí analýzy, Kostolany volá po prozíravosti, intuici a představivosti. Úspěch prý vyžaduje peníze, myšlenky, trpělivost a také štěstí. Hráčům něco z toho chybí. Nemají peníze, třeba proto, že se opírají o maržové účty a v případě kdy jde trh proti nim, mají potíže s likviditou. Chybí jim myšlenky, třeba koupili jen proto, že kupovali všichni ostatní. Také je tíží netrpělivost,  kupříkladu když v panice likvidují pozice. Kurzy cenných papírů jsou pak v Kostolanyho pojetí značně ovlivňovány tím, „zda je víc papírů než hlupáků, nebo více hlupáků než papírů“. 

Roztřesení a pevní 

Pokud již burza na dobré zprávy nereaguje, je podle Kostolanyho čas vyklidit pozice – prostě se už nedostává „hlupáků“, kteří by dále kupovali a tlačili kurzy vzhůru. Úvahy o roli hlupáků zahrnuje i nadsázka, že:

 Nikde na světě člověk nepotká tolik hlupáků na metr čtvereční jako na burze.

Tak jako tak „hlupáci dostávají na burze často zapravdu, neboť oni sami částečně vytvářejí kurzy“.

Jste investor, nebo spekulant?

Na cenovém vrcholu jsou papíry u „roztřesených“, kteří jsou papíry přesyceni, přičemž jim hrozí, že se stanou nelikvidními a nesolventními. Když se trend zlomí, roztřesení prodávají levněji a levněji a „pevní“ pozvolna nakupují. Roztřesené tíží dluhy, netrpělivost, jednají bez rozvahy.

Na vrcholu pak mají pevní peníze a roztřesení naději. Když kurzy se zvyšujícími se zobchodovanými objemy rostly, pevní prodávali a velké množství papírů skončilo u roztřesených. Po každé euforii přichází rozčarování, trh jde dolů. Roztřesení vystupují a do pozic vstupují spíše pevní. 

Pokud naopak většinu papírů drží pevní, a jsou připraveni je držet, burza je připravena růst. Trh je přeprodaný a ti, kdo chtějí kupovat, si musí připlatit. Pokud naopak většinu akcií drží roztřesení, třeba i malá zpráva může spustit výprodeje a způsobit kurzové propady. Tolik pohled Kostolanyho.

I Graham uznává, že existují fluktuace a nálady, které ovlivňují postoj ke „zdravé investiční strategii“. Podnikavý investor má několik možností, jak dosahovat vyšších než jen průměrných výnosů. Může se snažit identifikovat tituly, které jsou podhodnocené a které lze koupit za výhodnou cenu. Graham se pak obsáhle zabývá právě postupy a úvahami, o co takový výběr atraktivních titulů opřít. Opatrný investor by si o tomto měl nechat jen zdát. Měl by využívat efekt průměrování a opírat se o podíly zavedených fondů.

Prostě „nemá buď dostatek času, nebo odhodlanosti, nebo tu správnou směs psychologických vlastností a schopností na to, aby se vydal na „podnikatelskou“ dráhu investování. Investoři by se určitě měli naučit „odolávat opakujícím se pokušením zvýšit své výnosy odklonem od stávající cesty“.

Medvědi a býci 

Oním odklonem by mohly být třeba prodeje nakrátko a podlehnutí medvědím a býčím náladám. Kdo počítá s poklesem a spoléhá na něj, je označován za medvěda. Obchoduje-li nakrátko, dnes prodává cenné papíry, které ještě nemá (půjčí si je), aby je obstaral později (tj. koupil je, aby je mohl vrátit). Na pozadí je víra v to, že cena, kterou bude muset později zaplatit, bude nižší než dnešní kurz. Takto nějak čtenáře knihy Peníze a burza seznamuje André Kostolany s otázkou medvědích a býčích trhů.

K tomu dodává přísloví „o muži, který prodává kůži medvěda dřív, než ho skolí“ - burziáni prostě rádi prodávají podobně jako lovci to, co ještě neskolili. Proti medvědovi se pak staví býk, ten, který „se žene kupředu jako zvíře znající svou sílu, který vše, co se mu postaví do cesty, svými rohy odmrští do nebe“. Býčí nálada a „bullish“ tendence je uklidňujícím znamením. Je-li ale na trhu dost medvědů, kteří uskutečnili mnoho prodejů na krátko, dochází k překoupení trhu.

Filosofovat o ceně je role spekulace, říká Kostolany. Baissista (čti bésista) spekulující na pokles, může realizovat zisk jen při ztrátách ostatních. Prodává kůži medvěda ještě než je medvěd na lopatkách. Jak se býk snaží skolit na zem medvěda, tento číhá na okamžik, kdy soka svými tlapami přiškrtí. 

„Medvěd je bohem zavržen, protože je po penězích druhých natažen,“ píše v burzovním katechismu Kostolany. Sám přiznává, že „nespekuloval pouze na to, že ceny porostou, ale přesně i naopak, že by mohly i padat“. Dalo by se říci, že publikum povzbuzuje ve smyslu pořekadla „risk je zisk“.

To Graham se na obchodování na krátko dívá skepticky. Opakovaně varuje před snahami „porazit trh“ nebo „sázet na vítěze“. Opakovaně rozebírá vztahy mezi cenami akcií s jejich zisky a dividendami. Má to být průprava, jak si má investor vytvářet „úsudek o atraktivnosti nebo nebezpečnosti cenové hladiny v různých obdobích“. Ve svém ohlédnutí na dlouhodobou historii akciového trhu ve Spojených státech rozpoznává několik „medvědích a býčích cyklů“, nicméně k možnosti efektivně z cenových pohybů profitovat je skeptický.

Graham rovněž varuje před přirozeným optimismem makléřských firem, jejichž předpovědi se často staví na býčí stranu. Pokud se soustředíte na zářný vývoj nedávných výnosů, snadno vás přemůže „docela nelogické a nebezpečné přesvědčení, že podobné úžasné výsledky lze u běžných akcií očekávat i v budoucnu“. 

Spekulace a investice 

Graham vymezuje spekulaci s vidinou „extra výdělku“ jako „pokusy o realizaci zisků nebo vysokých příjmů prováděné bez nezbytného vybavení, které by s jistotou garantovaly celkový úspěch“. Něco takového si nemůže dovolit kupříkladu vdova, jejíž živobytí závisí na příjmech z majetku. Tato bude typickým opatrným investorem. 

Jakkoli se v běžném žargonu jako investor označuje kdokoli, kdo se objeví na finančních trzích, v Grahamových očích je takové pojetí zavádějící. Investiční operace je taková, která „po důkladné analýze slibuje bezpečné zachování jistiny a odpovídající výnos“.

Investor by měl spekulativní složku udržet „v rámci minimálních mezí a být finančně a psychicky připraven na nepříznivý vývoj, který může mít krátké, ale i dlouhé trvání“. 

Graham chápe investora jako toho, kdo stojí v protikladu ke spekulantovi (tabulka 1). Na tenký led spekulace vstupujeme, pokud se domníváme, že investujeme, a přitom nemáme potřebné znalosti a dovednosti, popřípadě riskujeme více peněz, než si můžeme dovolit ztratit. Příkladem spekulanta je nezkušený člověk z davu obchodující na krátko.

Kostolany se na svět investic dívá poněkud jinak. Investorskou veřejností označuje všechny, „co disponují větším či menším množstvím volných peněz a chtějí je z různých důvodů uložit do cenných papírů. Mezi nimi jsou malí, střední a velcí střadatelé“.

Jsou zde tací, kteří se ženou za horkými tipy a představují „hráče“. Vedle nich pak stojí spekulanti, kteří své investice ve snaze o dynamiku obměňují a spekulují na střednědobý či delší kurzový pohyb.

Hráčům chybí hlubší záměry, jdou s davem. Chtějí rychle sklidit úrodu, z rána do odpoledne, z dneška na zítřek, nejvýše několik dnů nebo týdnů. Jsou ve vleku šířících se tipů, fungují jako v kasinu přebíhajíce od stolu ke stolu, aby vydělali pár drobných. Jejich chování je ovlivněno emocemi, nikoli intelektuálním úsilím.

Kostolanyho spekulant je tak protikladem hráče (tabulka 2). Postupuje intelektuálně, s rozvahou a bez emocí. Jeho pozice jsou střednědobé nebo dlouhodobé a opírají se o argumenty.

Kostolany tedy příznačně nehovoří ani tak o investorech, jako o „střadatelích“, o „spořící veřejnosti“, rozebírá, že střadatelé mnohdy ztrácejí rozum se svými prvními tisícovkami, které jim patří. Stávají se hráči, ovládají je „hysterické starosti, jak je uloží, uchrání před inflací,…, jak je dobrou investicí rozmnoží“. Nakonec „Blázní kolem dokola, aby schrastili rady, tipy a doporučení.“

Obě koncepce mají jisté podobnosti. Jakkoliv na straně Grahama stojí prosazování hodnotové filozofie a varování před tenkým ledem spekulací, a na straně Kostolanyho úvahy o uvážené spekulaci, lehkovážností sázek hráčů a rizicích naslouchání burzovním tipům, poselství obou guru je obdobné – recepty na jednoduché a rychlé zbohatnutí neexistují.