Dobrý a špatný dluh – jak na investování a páku

Robert Kiyosaki, autor knih z edice Bohatý táta, vzbudil nedávno mediální pozornost, že dluží přes miliardu dolarů. Nijak ho to ale netrápí a neznepokojuje, z investičního hlediska jde o "dobrý dluh", který na sebe vydělá. Příkladem takového dluhu by kromě všem známých hypoték mohly být třeba investice financované prostřednictvím carry trade. Když japonský jen nedávno posílil, naplnilo se kurzové riziko a obchody úvěrované japonskými jeny se uprostřed léta otřásly v základech a s nimi i globální finanční trhy.

Spekulativní jenové shorty klesly – shortovat a tedy prodat půjčenou měnu, investovat do aktiva, které nabízí výnos s jistotou překračující úrokové náklady, se vzhledem k volatilitě, nejistotě a kurzovému riziku přestalo vyplácet. Jinými slovy investoři financující své pozice v nízkoúročeném japonském jenu, aby investovali do aktiv s vyššími úrokovými sazbami, začali ve světle posilování jenu uzavírat své pozice.

Kurzové riziko se dostalo ke slovu, obchody, které měly využívat nízké náklady na půjčení jenu (kolem 0,5 % p.a.) k nákupu aktiv denominovaných v měnách s vyššími úroky (např. americký dolar s 4 % p.a.), čelily protivětru v podobě posilujícího jenu. V polovině července měl dolar tržní hodnotu přes 160 jenů, aby na začátku srpna oslabil ke 140 jenům. Oslabení kurzu o více než 10 % s přehledem vymaže roční úrokové výnosy z jenového carry trade. Silnější jen totiž zvyšuje dolarové náklady na splacení půjčky. Jak byl potenciál zisků posílením jenu ohrožen, nastoupil masivní výprodej aktiv.

Katalyzátorem otřesů bylo zpřísnění měnové politiky Bank of Japan, která zvýšila úrokové sazby a snížila nákupy dluhopisů. Očekávání dalšího zpřísnění měnové politiky vedlo k rychlému uzavírání pozic, což jen jako měnu dále posílilo a způsobilo propad v hodnotě dolaru vůči jenu.

Marksovy cykly

Úspěšné investování spočívá v držení pozic ve vzácných a cenných věcech a vyhýbání se hojným a méně cenným aktivům. Lze si tak půjčit hojnou fiat měnu (třeba shortovat vypůjčené jeny nebo jiné měnové jednotky) a volit investice do vzácnějších a potenciál lepších výnosů nesoucích aktiv. Chce to ovšem plán, koupit ceněné aktivum za dobrou cenu, udělat skutečně „dobrý dluh“, který na sebe vydělá.

„Ovládněte tržní cykly, a zvýšíte své investiční zisky,“ zaznívá v názvu knihy vydané v roce 2019 v nakladatelství Grada. Kniha Howarda Markse „Mastering The Market Cycle“ zdůrazňuje důležitost chápání toho, že historie se neopakuje, ale rýmuje a že existují různé cykly. Kniha je recenzenty ceněna pro svou jasnost, přístupnost a cenné rady pro investování v různých fázích rozdílných cyklů, včetně cyklů úvěrových.

Spektrum v knize probíraných otázek je vcelku široké – počínaje hospodářským cyklem a úvahami o tom, jak tento cyklus ovlivňují vlády a centrální banky hospodářskou politikou, přes cyklické výkyvy korporátních zisků ovlivněných nutností financovat pevné výnosy dluhopisových závazků až po kyvadlo psychologie investorů a výkyvů v sentimentu. Po úvodních kapitolách následuje pojednání o výkyvech v averzi k riziku a konečně i pojednání o úvěrovém cyklu a cyklu problémových dluhů.

Pokud jsme v úvodu zmínili aktuální otázky týkající se japonských trhů, klidně by při popisu seděly Marksovy úvahy o cykličnosti a sentimentu a vyplývaly by z něj rýmující se postřehy. Co se týká knihy, nechybí kapitola zabývající se realitním cyklem, aby  vrcholila sumarizací toho, jak vše spolu souvisí a formuje tržní cyklus.

Howard Marks je zkušený dluhopisový investor, který popisuje úvěrové cykly jako klíčový faktor ovlivňující ekonomiky a trhy. K vysvětlení dostupnosti kapitálu používá metaforu „úvěrového okna“ – když je pomyslné okno s úvěry otevřené, úvěry jsou snadno dostupné. To pak podporuje růst a dobrou náladu. Když je naopak okno s úvěry zavřené, vládnou obavy, úvěrové standardy jsou přísné a zápůjční kapitál je vzácný, což přispívá k ekonomickým problémům a propadům trhů.

Úvěrové cykly

Úvěrový cyklus příznačně dosahuje vrcholu, když se ekonomice daří, averze k riziku je nízká a investoři dychtí po zisku. Výsledkem je levné financování a nižší úvěrové standardy, slabé dohody a nerozumné rozšiřování úvěrů. Pro dlužníky je to příznivá konstelace, pro věřitele hromadění potenciálních rizik. Cosi takového zřejmě existuje i dnes, navíc nepřehlédnutelné financování a záruky poskytly centrální banky. Úplného dna úvěrový cyklus naopak dosáhne, když je vývoj neblahý, roste averze k riziku a investoři jsou deprimovaní. Když pak nikdo nechce poskytnout kapitál, úvěrový trh zamrzne.