Nejdražší chyba českého retailu je, že řeší výnos dřív než kapacitu vydělávat

V českém investičním prostoru se velmi často vede debata o tom, zda je lepší soustředit se na budování vedlejšího příjmu, nebo disciplinovaně investovat do akcií, ETF a fondů. Tento spor ale bývá postaven špatně už od začátku. V rané fázi má dominantní sílu schopnost vytvářet nový kapitál. V pozdější fázi začíná dominovat výnos z již existujícího majetku. 

To je tvrdá, ale pro nás Čechy mimořádně praktická pravda. Data České národní banky ukazují, že české domácnosti drží dlouhodobě zvýšenou míru úspor a stále větší část nových peněz směřuje do fondů, akcií a dalších finančních aktiv. V roce 2025 dosahovala míra úspor domácností 18,4 % disponibilního příjmu a významná část nových úspor směřovala právě do akcií a investičních fondů, přičemž zhruba polovina již odtékala na zahraniční trhy.

To ale vede k paradoxu, který mnoho retailových investorů přehlíží: řeší alokaci portfolia, i když jejich skutečný problém je příliš pomalá tvorba investovatelného kapitálu. Pokud někdo investuje 3 000 Kč měsíčně, rozdíl mezi 7% a 10% výnosem je v prvních letech téměř zanedbatelný oproti situaci, kdy zvýší investovanou částku na 10 000 Kč. Jinými slovy: největší chyba českého investora není špatný stock-picking, ale to, že se příliš brzo začne chovat jako správce velkého fondu, přestože je stále ve fázi budování výrobní linky na kapitál.